Liška slípkám neprospívá
Marek Řezanka
Chcete, ať banky vedou kasaři,
nebo ať němý na koncertu zpívá?
Aby se vězni stali bachaři,
či aby sjetí budovali zdiva?
Chcete, ať vládne banda loupeživá?
Nebo ať hasí hlavně pyromani?
Ať pedofil se k dětem v školách sklání?
Chcete, ať léčí nemoc nakažlivá?
Pokud ne, buďte těmi, kdo se brání:
V kurníku liška slípkám neprospívá.
Chcete mít hlad a zimu na stáří?
Chcete, ať čestné zatkne tlupa křivá?
Chcete, ať skalpel vezmou hrobaři?
Vidíte všichni, co nám ještě zbývá?
Když skvostný palác získá svině z chlíva,
změní ho na chlív, až je k nepoznání.
Chceme, ať normou úlisné je lhaní?
Ať policii vede mrcha mstivá?
Svoboda mizí kamsi do ústraní:
V kurníku liška slípkám neprospívá.
Zločinec trest vám brzy napaří.
Hranice dobra se zlem v jedno splývá.
Ti dobří jsou – však hlavně v žaláři,
kdejaký zmetek se pak na ně dívá.
Dávno se pravda pravdou nenazývá:
Dezinformací zvou ji bez váhání
ti, kteří mocně pokrytectví straní.
Křivdou se dávno nikdo nezabývá.
Chudí dál chudnou – tloustnou mocipáni:
V kurníku liška slípkám neprospívá.
Rychlý je ortel – žádné dovolání.
Asociálnost snad i dech vám zdaní.
Korunu všemu nasadí lok piva.
Eskaluje nám pro-válečné štvaní:
V kurníku liška slípkám neprospívá…
V minulých textech jsme si na příkladech vysvětlili, proč občané oprávněně ztrácejí důvěru v média a soudy. Nic se neděje ve vakuu, a tak je třeba podívat se přímo na politické prostředí, v němž zmíněné instituce (ne)fungují.
Začněme kabinetem Petra Fialy, a konkrétně ministerstvem vnitra. Tuto pozici získal člověk, jenž je přímo symbolem nedůvěryhodnosti.
Vít Rakušan (STAN): Je spojen s kauzou Dozimetr, tedy s organizovaným zločinem.
„Vít Rakušan zveřejnil dne 24. 9. 2023 na svém profilu na sociální síti X a na webových stránkách hnutí STAN výroky na adresu společnosti AGROFERT, a. s., kterými přinejmenším vyvolával dojem, že tato společnost jej a další členy hnutí STAN odposlouchávala. Společnost AGROFERT, a. s., tato nařčení odmítla a podala z tohoto důvodu na Víta Rakušana a hnutí STAN žalobu na ochranu své pověsti… Vzhledem k tomu, že tyto výroky se ukázaly jako nepodložené, dohodli se účastníci sporu na tom, že Vít Rakušan a hnutí STAN odstraní z webu článek a příspěvek obsahující napadené výroky.“
Výše ocitovaný text dokazuje, že Vít Rakušan lhal, když tvrdil, že mobilní telefon se speciálním šifrováním, který byl kompatibilní pro komunikaci uvnitř bandy okolo Michala Redla, vlastnil kvůli ochraně před odposlechy ze strany Agrofertu. Současně též říkal, že ho dal na hraní svým dětem.
Znovu se tak dostáváme k jádru věci, proč tedy Vít Rakušan onen mobilní telefon se speciálním šifrováním využíval – a k jakému účelu.
Vít Rakušan jako ministr vnitra přitom nelhal prokazatelně poprvé. Do lží se zaplétal již v případě Petra Mlejnka, kterého jmenoval šéfem civilní rozvědky. I zde se jednalo o kauzu Dozimetr.
Již samotný fakt, že ministrem vnitra je osoba, která mohla spolupracovat s organizovaným zločinem, výrazně snižuje důvěryhodnost nejen resortu vnitra a celého Fialova kabinetu, ale rovněž policejních složek, které pod resort vnitra spadají.
Aby toho nebylo málo, Vít Rakušan měl rezignovat i kvůli lžím v případě policejního zásahu při tragické střelbě v Praze v prosinci 2023.
Neexistuje nedůvěryhodnější ministr, který velmi připomíná jednu psovitou šelmu v kurníku.
Velmi dlouhým a ostrým hřebem do rakve důvěryhodnosti české demokracie je jmenování plukovníka Foltýna do funkce koordinátora strategické komunikace. Tento muž již sestavil tým, který své působení může zahájit lynčem. A to v případě, že by začal vznikat seznam lidí, které pan Foltýn označí jako „svině“. Jestliže by k takovému kroku došlo, znovu se v naší společnosti objeví cosi jako nechvalně známá White Media, kde mimo jiné visel seznam „hnusáků“, ale s tím rozdílem, že tentokrát bude takový seznam posvěcen vládou Petra Fialy.
Z historie víme, že tvorba seznamů nepohodlných je především specialitou fašistických a nacistických režimů. Své by o nich mohl vyprávět například Karel Čapek. Naštěstí již nebyl mezi živými, když si pro něho přišli.
Je jasné, co by existence takového seznamu sledovala: Strach. Lidé by se začali bát, aby na něm nespatřili své jméno. To by totiž pro ně značilo existenční stopku – propuštění ze zaměstnání apod.
Ozvěme se tedy dříve než 21. 8. 2024, kdy se má Foltýnův tým v plném lesku představit, že pokud si brousí tvorbu na seznam „nepohodlných“, setká se s odpovídajícím odporem. Takový počin by totiž musel být vnímán jako ryze totalitní a s demokracií neslučitelný. Přece nechceme znovu zavést středověké pranýřování jako normu.
Pan Foltýn si stojí za tím, že má právo některé lidi nazývat sviněmi. Obhajuje to následujícím způsobem:
„Kremelský režim na Ukrajině zabíjí civilisty, mučí zadržené, unesl desítky tisíc dětí, a někoho skutečně pohoršuje, že jsem pro podporovatele takových zvrhlostí použil slovo svině. Tohle fakt někdo myslí vážně? Ten citát sedí, klidně bych ho zopakoval.“
Tímto vyjádřením se ovšem pan Foltýn vydal na tenký led. Podle této definice totiž můžeme najít „svině“ v komkoli, stačí trochu změnit parametry nastavení – například:
„Izraelský režim v Gaze zabíjí civilisty, vraždí malé děti i kojence, střílí do uprchlíků, a někoho skutečně pohoršuje, že jsem pro podporovatele takových zvrhlostí použil slovo svině. Tohle fakt někdo myslí vážně? Ten citát sedí, klidně bych ho zopakoval.“
Ještě jsem neslyšel, že by pan Foltýn odsoudil teroristický útok na Nord Strem, kde se prokázalo, že za ním stála ukrajinská strana. Nebo ho snad podporuje?
Brzy si připomeneme výročí atentátu na novinářku Darju Duginovou. I zde by se dalo rozepsat něco o schvalování a sviních.
Pan Foltýn nemá, co komu přikazovat, co má odsuzovat a co hájit. V demokratickém zřízení je normální, že o těchto věcech se diskutuje. Ale rozhodně nesmí být jedna strana debaty nálepkována a dehonestována. Pak již totiž nemáme diskusi, ale jen vojenské povely.
Čímž se dostávám k tomu zásadnímu: Vláda, která ponechává ve funkci ministra osobu podezřelou z napojení na organizovaný zločin – a která potřebuje koordinátora komunikace z řad armády, si nezaslouží nic jiného než odchod do brzkého zapomnění.